Rubrika: Uncategorized

Roky na sobě pracuju, terapie platím, snažím se být vypočitatelná, neb jsem zjistila, že lidi matu pro mě zcela přirozenou reakcí na dění kolem sebe. Vždycky mě učili být vyrovnaná, slušně vychovaná, upravená, čistotná... A já jsem zatím hysterická, emocionální a s gustem používám sprostá slova. A mám smutek za nehty. Fuj. Bohužel, jsem pokročilá [...]

(scénická poznámka: dojemná scénka, kapesníky připravit!) Osamělé děcko jsem bylo. Rodiče staří, ani mě nečekali, už to vzdali. A najednou - hoplá! - dítě."Radost? Jasně, ale životní rytmus si tím rušit nenecháme." Prarodiče žádní, ale holčička samostatná, ona to zvládne. Zvládla, jak by ne. Drandila přes celou Prahu v pokročilém věku 7 jar, složenky na [...]

Když mi byly čtyři, přišla jsem ze školky domů úplně vyděšená: prý všichni umřeme! Štkala jsem a dožadovala se ujištění, že maminka ani tatínek neumřou. (Sebe jsem vynechala, asi jsem měla pocit, že mě se to rozhodně netýká.) Bohužel jsem si vybrala špatného respondenta, svou pravdomluvnou matku. Posadila si mě na klin, pohladila po hlavičce [...]

Jela jsem na otočku do moravské metropole (je to vůbec metropole, když to nemá metro?). Mé zaostření v čase není nejpreciznější, takže jsem vyrazila tak tak, a ani plyn na podlaze se nezasloužil o včasný příjezd na důležitou schůzku. On by se tedy zasloužil, ale závody tahačů a má nejoblíbenější Žabovřeská ("Velký okruh bude!" Kdy, [...]

V roce, který zrovna skončil, jsem přečetla 58 knih viděla 27 divadelních představení /nový cirkus a tanec included/ byla na 18 koncertech navštívila 17 výstav a vedených prohlídek (a pár jich také vedla) (filmy nechávám stranou). Vedu si takový deníček zachycující různé věci: třeba zkonzumované kalorie či alkoholy, nachozené kilometry či změny fyzické a najmě [...]

Dnes, 10. října je Mezinárodní den duševního zdraví. Jako dlouholetý - a hrdý...no, hrdý...nestydící se - polykač neurolu, citalecu a stilnoxu, mám pocit, že jde o téma, k němuž se můžu vcelku fundovaně vyjádřit. Včera mi kamarádka vyprávěla o kolegovi, který na schůzi hulákal, že "vy všichni byste měli jít na léčení". Minulý čtvrtek jsem [...]

Tak jako noblesa kdysi, i já se na podzim stěhuji z plenéru (rozuměj: letohrádku s vlastní honitbou) do více obydlených oblastí obdařených kutlurními institucemi. Kromě toho, že v divadlech a koncertních sálech je teplo, je to též příležitost vyvětrat večerní šatník, namalovat si obličej na ksicht a cítit se (více) jako žena. No, a samozřejmě [...]

Zrovna jsem se vrátila nikoli z Hradu, ale z divadla. Městského, brněnského. Z muzikálu (lidé, co mě znají, se teď dusí smíchy). Devět křížů. Což není jen odpočívadlo před/za Brnem, ale místo, k němuž se váže ukrutně morytátní historka o 9 zabitých svatebčanech. A o tom to představení je. O lásce, vášni, marném čekání, závisti, [...]

Pro přežití v určitém prostředí je důležité mít alespoň zásadní povědomí o místních zvycích, rituálech a hodnotách. (Chameleoni nebo agenti Mossadu by mohli vyprávět.) Míra splynutí je věcí pozorovacích schopností, talentu a pružnosti, často i páteře. A také rozhodnutí: záleží na tom, zda chcete zapadnout nebo se odlišovat. To druhé je snazší, prostě se chovejte [...]

O vztahu Brno-Praha/Praha-Brno existuje spousta (většinou blbých) vtipů. Mé zatím spíše ojedinělé zážitky spojené s Brnem donedávna obsahovaly pouze Invexu (narážky na věk si vyprošuju!), jednoho málem vlakem přejetého žurnalistu (inu, nádraží do zatáčky, výpravčí nemůže vidět za roh, že?) a člověka, který mi v Bistru Franz objednal sodovku, abych už konečně přestala hýkat. Vlastně, [...]