…protože nikdy nevíš, odkud to na tebe skočí.
...javorové husle, nech mi moj syneček na chvilenku usne... Tohle mi zpívala mi (jinak odtažitá) máti, když mi bylo smutno. Když jsem kvílela, že nemůžu spát, že se bojím, že neudělám maturitu nebo státnice, že mě někdo zklamal. Zpívala jsem to i já synkovi, když jsem ho uspávala. (I když zrovna tohle dítě nepatřilo k [...]
Cestuju ráda, ergo často. Nejnapínavější fáze je balení (každá žena zná). Muži o tohle napětí přicházejí; často mají seznamy a) léto, b) zima, které věsměs obsahují univerzální eintopf sbalitelný dle příručky do 7 kilo (bez ohledu na délku pobytu a účel cesty): trenky trička mikina bunda šortky džíny fusky sandále (inu, Brno) něco jako tenisky [...]
O oceánu, bytí na jedné lodi, trhlé plachtě, romantice, mořské nemoci, bolavých rukou, a hlavně o tom, proč neohřívat čočkovou, když plachtíte na gennakr. Mám spoustu špatných vlastností, ale lenost zkoumat své hranice komfortu k nim nepatří. Čím starší, tím šílenější, dalo by se říct. A tak jsem bez sebemenší zkušenosti vyrazila na plavbu jachtou [...]
Roky na sobě pracuju, terapie platím, snažím se být vypočitatelná, neb jsem zjistila, že lidi matu pro mě zcela přirozenou reakcí na dění kolem sebe. Vždycky mě učili být vyrovnaná, slušně vychovaná, upravená, čistotná... A já jsem zatím hysterická, emocionální a s gustem používám sprostá slova. A mám smutek za nehty. Fuj. Bohužel, jsem pokročilá [...]
(scénická poznámka: dojemná scénka, kapesníky připravit!) Osamělé děcko jsem bylo. Rodiče staří, ani mě nečekali, už to vzdali. A najednou - hoplá! - dítě."Radost? Jasně, ale životní rytmus si tím rušit nenecháme." Prarodiče žádní, ale holčička samostatná, ona to zvládne. Zvládla, jak by ne. Drandila přes celou Prahu v pokročilém věku 7 jar, složenky na [...]
Když mi byly čtyři, přišla jsem ze školky domů úplně vyděšená: prý všichni umřeme! Štkala jsem a dožadovala se ujištění, že maminka ani tatínek neumřou. (Sebe jsem vynechala, asi jsem měla pocit, že mě se to rozhodně netýká.) Bohužel jsem si vybrala špatného respondenta, svou pravdomluvnou matku. Posadila si mě na klin, pohladila po hlavičce [...]
Jela jsem na otočku do moravské metropole (je to vůbec metropole, když to nemá metro?). Mé zaostření v čase není nejpreciznější, takže jsem vyrazila tak tak, a ani plyn na podlaze se nezasloužil o včasný příjezd na důležitou schůzku. On by se tedy zasloužil, ale závody tahačů a má nejoblíbenější Žabovřeská ("Velký okruh bude!" Kdy, [...]
V roce, který zrovna skončil, jsem přečetla 58 knih viděla 27 divadelních představení /nový cirkus a tanec included/ byla na 18 koncertech navštívila 17 výstav a vedených prohlídek (a pár jich také vedla) (filmy nechávám stranou). Vedu si takový deníček zachycující různé věci: třeba zkonzumované kalorie či alkoholy, nachozené kilometry či změny fyzické a najmě [...]
Dnes, 10. října je Mezinárodní den duševního zdraví. Jako dlouholetý - a hrdý...no, hrdý...nestydící se - polykač neurolu, citalecu a stilnoxu, mám pocit, že jde o téma, k němuž se můžu vcelku fundovaně vyjádřit. Včera mi kamarádka vyprávěla o kolegovi, který na schůzi hulákal, že "vy všichni byste měli jít na léčení". Minulý čtvrtek jsem [...]
Tak jako noblesa kdysi, i já se na podzim stěhuji z plenéru (rozuměj: letohrádku s vlastní honitbou) do více obydlených oblastí obdařených kutlurními institucemi. Kromě toho, že v divadlech a koncertních sálech je teplo, je to též příležitost vyvětrat večerní šatník, namalovat si obličej na ksicht a cítit se (více) jako žena. No, a samozřejmě [...]
Paradoxa 