Čočková v podpalubí!

O oceánu, bytí na jedné lodi, trhlé plachtě, romantice, mořské nemoci, bolavých rukou, a hlavně o tom, proč neohřívat čočkovou, když plachtíte na gennakr.

Mám spoustu špatných vlastností, ale lenost zkoumat své hranice komfortu k nim nepatří. Čím starší, tím šílenější, dalo by se říct. A tak jsem bez sebemenší zkušenosti vyrazila na plavbu jachtou kol Azorských ostrovů. Romantika! Západ slunce nad Atlantikem! Ošlehaní mořští vlci! No, možná ještě mořská nemoc…. Ale jinak skvělý nápad!

Executive summary: Úžasná příroda, mořská nemoc na pevnině, jedna roztržená plachta, jeden zdemolovaný stůl, několik výstavních kocovin, jedno noční vloupání s honičkou, jeden zvrtnutý kotník, tři zbloudilá zavazadla, jedna (pokud vím) bursitida v koleni…A hlavně zjištění, že servírovat čočkovou během plavby není nejlepší nápad.

Přírodu si můžete vygůglit (teď všude kolem kráterů kvetou hortenzie, áááách), takže se zaměřím na to ostatní.

Mořská nemoc. Asi jsem měla štěstí, ale to houpání mi dělalo dobře. (Jen nedoporčuju předklánění v podpalubí.) Poprvé v životě jsem spala 12 hodin v kuse, po jednom dni mě přestala bolet záda, a jízda na nakloněné rovině mě vysloveně bavila. Horší to bylo na pevnině. Jakmile se to zastavilo, bylo zle. A ze všeho nejhorší je strakatý vzor na chodníku u mariny v Ponta Delgadě!

Pobyt na jachtě. 8 lidí se na 15m jachtu krásně vejde, všude úložné prostory /najít to portské v tolika dírách dalo opravdu zabrat/. Jediný poněkud unkomfortábl moment je to, že přepážky jsou věru tenké, takže se chca nechca důvěrně seznámíte se všemi /ano, všemi!/ tělesnými projevy posádky. Ale i na to si člověk brzy zvykne.

Nepromokavé věci a neklouzavé věci jsou nutné. Před tou mokrou věcí se prostě neschováte.

Vaření je dobré odbýt před vyplutím, a během plavby jen ohřívat. Jednak nechcete zbytečně trpět v podpalubí, jednak by to bylo kapku fyzicky náročné. Sporák je sice zavěšený, takže má varnou plochu neustále „vodorovně“, ale vy rozhodně vodorovní nejste, a na rozdíl od sporáku se poměrně bezhlavě potácíte v interiéru.

(Apropos, to bylo překvapivé zjištění: z pobytu na lodi nejvíc bolí ruce, a to nemusíte tahat nějaká lana. Furt něco chytáte, na něčem visíte, něco křečovitě držíte.)

Sailing. Činnost, jíž se věnujete na jachtě, nebo-li yacht (čti „jot“), se jmenuje sailing. Když nevíte, jak se co jmenuje, co znamenají povely, ani jak to celé funguje, máte jediný úkol: nepřekážet. To se snáz řekne, a6le hůř udělá. Věčně trčíte někomu důležitému v cestě, na něčem důležitém sedíte. Ale koukat na sehranou partu při vytahování/balení plachet, nebo sledovat kormidelníka, jak rukama reguje na situaci v plachtách, to je koncert. Sice vůbec nevíte, co se děje, ale je to skvostná podívaná. Já konečně pochopila, co to je to oblíbené korporátní „být na jedné plodi“ či „táhnout za jeden provaz“. Zatímco ve firmě se můžete zdejchnout k doktorovi, místo práce hrát tetris nebo sjíždět videa na youtube, aniž to někdo zaznamená, tady je na každého vidět. A pokud se neshodnete, nebo skipper (= kapitán) zazmatkuje, máte hned problém. Naštěstí se dá kverulant hodit přes palubu.

Čočková v podpalubí. Na palubě byla kromě mě zkušená jachtařka Lenka, žena ostřílená a veskrze praktická. Před nejdelší přeplavbou (36 hodin) navařila kotel čočkové polévky a kýbl rizota. „Stačí jen ohřát!“, pravila. So far, so good.

Skipper Jirka, bývalý člen Cizineckých legií, neskutečně zábavný, leč neúprosný kapitán sportovního ducha, se rozhodl vyzkoušet plachtu zvanou gennakr. Jak píší kolegové na yachting.com: „(Gennakr) Prověří vaši schopnost koordinovat posádku i váš kormidelnický talent. Jen samotné vytažení a instalace gennakeru vyžaduje větší zručnost. Tato plachta je také náročnější na obsluhu při plavbě samotné. Gennaker náhlé změny směru lodi či rozkolísané kormidlování příliš neodpouští. Při chybách dokáže i dost nebezpečně rozkolébat loď. „

S tím se nedá než souhlasit. Stačí opravdu málo, drobná nepozornost, „grrrrrrrrrc“ – plachta se trhá a vy máte co dělat, abyste se urželi na nohou. Na palubě. Pokud jste v podpalubí, a zrovna v obou rukou držíte kotel polévky, nemáte šanci. A vaší razanci neodolá ani přimontovaný mahagonový stůl. Lenka by mohla vyprávět. Zatímco se vyprošťovala z čočkového Armaggeddonu, na palubě zavládla panika, loď tančila, skipper řval a situace byla lehoulince vyhrocená. Čočková polévka se stala všudypřítomnou. Lana tahaná z podpalubí po sobě nechávala slizkou stopu, paluba i podpalubí klouzaly, a kdyby teď někdo se slabším žaludkem měl uklízet tu pohromu, nevím nevím, jak bychom opticky rozlišili příčinu a následek.

Nakonec se podařilo vykydat a opláchnout vše zásadní (i když čočka měla tendence dělat „kuk“ i na těch nejnečekanějších místech ještě pár dní po tom). A Lenka? Žena azbestová, přežila jen s modřinou na temeni, a my dopluli baz dalších katastrof. (Výše zmíněný kotník jiného člena posádky se pochroumal až na pevnině ;-))

Ale každopádně platí, že „Vytáhnout gennaker a plachtit je prostě krása. Vaše jachtařské srdce si to velmi užije. Jedná se navíc i velice estetický zážitek, takže všichni, kdo jsou fanoušci sociálních sítí nebo zkrátka jen chtějí z plavby co nejhezčí fotku, vás budou milovat. Gennaker mívá výraznou barvu či vzory, takže je velice fotogenický.“ Ten náš byl sice bílý, ale i tak to byl barvitý zážitek.

Čerstvý vítr do plachet vám přeju!