Máme Silvestra 2020, to tak nějak vybízí k ohlédnutí. Jestli mě něco tenhle rok opravdu naučil, tak že štěstí je otázka přístupu. Nebo rozhodnutí, jak by řekl synek, kdyby o těchhle věcech mudroval.
Jasně, z pohľadu z vonkajška tenhle rok vypadal na (píp): tolik obav, nejistoty a zklamání během 12 měsíců jsem asi ještě nezažila (a asi většina z nás), ale pro mě to ve skutečnosti byl rok skvělý. Tolik překvapení! Tolik zábavných historek! Tolik přečtených knih! A výletů! A hodin jógy! A…!
Někdy obtížné nacházet na životě to pozitivní, ale jak se u nás říká, „Übung macht den Meister“. No a letošek byl na trénink věru jako dělaný, děkujeme pěkně. Si to shrnu, jo? Aneb omluvte mé sancoussi:
Ztráty:
- každodenní kontakt s blízkými
- stabilní, mnohaleté zaměstnání
- možnost se naživo potkávat na hodinách tance a jógy
- kdykoli si zajít na kafe/víno/pivo s nějakou blízkou duší
- psaní v kavárnách (ta detektivka z Marienbadu holt musí počkat)
- prosincová návštěva Vídně a nějaké skvostné výstavy
- 3 týdnů s kovidem (ale to asi nebyla ztráta, zato zkušenost k nezaplacení 😀)
Nálezy:
- parta lidí, s nimiž 3x v týdnu můžu sdílet jógu
- zjištění, že tanec se dá učit online (s obtížemi, ale lepší než drátem do voka, že jo?)
- založení čtenářského klubu (zvlášť povídka z indiánské potní chýše se nedá vymazat, i když bych si to někdy přála, díky, Verčo :-D)
- zkušenosti s prací pro inovátory i politiky
- výletnická skupina – Vrchlice a orosené zelené pole ječmene, Lipnice a plán na bivak, Marienbad v doprovodu statného ošetřovatele, objev Budyně nad Ohří a Dvoru Perlivá voda, Liběchov (vzpomínka na Kafku), Krásná Hůrka (chapeau pro pana Koeglera a jeho stezku, nemiňte!), Boskovice (náhodný festival), Jeseníky (nejmenší pokoj na světě)…
- stala jsem se bydlenkou s mičurinovskými sklony a osídlila balkón (oleandry prosperují, máty tuny, pokojová květena si zvykla na každodenní promluvy, a nechává se přemluvit k poštění nových listů)
- upřesnění vzorečky mnoha vín
- přečetla/vyslechla 64 knih
- užila se stovky hodin s psíkem (no jo, je to trochu závislost, oboustranná, no…)
- …a hlavně, děkuju za přátelství a společné online a offline chvíle (vy víte, kdo :-))
A dnes se potkalo všechno v jednom bodě. Když to tak bude i příští rok, budu šťastná. Kuju!
Paradoxa 
Martinko,
moc děkuji za tento příspěvek, shrnutí.
Je skvělé, že jsou stále mezi námi optimisté, kteří jako Vy nebo já vidíme sklenici poloplnou a ne poloprázdnou 🙂 a minulý rok, současnou situaci bereme jako příležitost a ne jako zoufalství.
Já bych mezi minusy přidal, že mi chybí schody, ano schody – challengoval jsem se každý den, kolik ujdu pater … 😉 – teď by mě tolik nebavilo, jen tak bez cíle je seběhnout a v zase vyběhnou a hlavně s respirátorovým náhubkem.
A druhý minus, nemůžu jezdit do práce na kole – přeci jenom, by se sousedi divili, kdybych nasedl ve dveřích bytu na kolo, udělal kolečko po chodbě a zmizel znovu ve dveřích 😉
Ohledně pohybu, je to celkově peklo … občas se zapomenu u klávesnice na desítky minut i hodin … ale pořád můžu vyjít na balkon, protáhnout se … nebo i v průběhu telekonferencí … se protáhnout dle libosti 😉 … aniž bych účastníky jakkoli pohoršoval … 😊
Začal jsem se učit nový cizí jazyk, teď jsem se trochu zasekl na abecedě … ale musím to zlomit 😊 a pár počítačových, ty mi jdou mnohem lépe 😊
Ještě jednou děkuji, všechno dobré … a budu se těšit na další Vaše texty 😊
Robert.
To se mi líbíLíbí se 1 osoba
Moc dekuju! S tím pohybem jsem se prala- hlavne na jaře. A zacala všude chodit pěšky (asi nejhezčí je procházka k doktorovi Bohnice-Haspaulka:-)).Ale na to člověk musí mít čas, jasne. A cvičení 4x tydne se studenty je tak, s super. A výlety… Ono se to da, ale někdy je boj s prokrastinaci fakt tuhej:-D Preju Vam letos co nejvíc pater a kilometrů, hodně slunce, železné zdravi a stesti:-*
To se mi líbíLíbí se 1 osoba