…protože nikdy nevíš, odkud to na tebe skočí.
Můj synek má v práci kolegy Klause, Klose a Klase. V životě je neviděl, rozlišuje je jen podle předmětu mailu, který mu píší. Když si neví rady, moudří ho odkazují na Jujka, vlastním jménem Jožo Ihnačáka, anebo Pandu, který se vlastně jmenuje Standa Koza (vždycky zdraví zahulákáním "Pozdrav pandu!"). A na zvlášť zapeklité případy je tam [...]
Včera byl den rádia, dnes den lásek všelijakých. Tak se mi to spojilo a došlo mi, že láfkou mého života je rozhlas. Bylo jsem osamělé děcko analogového věku. Žádné babičky, dědové, sourozenci... rodiče oba pracující a s vlastními zájmy. Když je vám šest, a jste doma sami, třeba nemocní, tak se bojíte všech zvuků, které [...]
Prolog Tuhle jsem krátkozrace souhlasila se zveřejněním statě na téma 10 žen, které mě inspirovaly. Přišlo mi dobré upozornit na báječné ženské, které posunuly hory, prošlapaly cestu, skromně posouvaly zeměkouli a ještě byly půvabné, něžné a láskyplné. A pak, prd ho!, v podtitulu toho skvostu stálo "tisková mluvčí, feministka, umělkyně". Tiskem aj tlačou se zabývám [...]
Často se probouzím mezi druhou a čtvrtou a nemůžu usnout. Většinou přemýšlím o nesmrtelnosti chrousta, práci nebo světovém míru, ale včera to byl vrchol. V mysli se mi honil vrcholný folklórní opus "Tancuj, tancuj, vykrúcaj". Zkusili jste se někdy zamyslet nad tím textem? Vykrúcání a piecka na zimu. To mě probudilo. Představila jsem si tu [...]
Dnes ráno nádherně sněžilo. V naprostém bezvětří padaly obrovské vločky a pomalu se ve spirálách snášely k zemi. Když obrátíte tvář k nebi, natáhnete krk a vypláznete jazyk... V takové chvíli si vždycky vzpomenu na postřekovské husy a jejich čekání na bůty. Znáte? Neznáte...? Tak to musíme napravit. Postřekov je chodská vesnice, která se kromě mnoha [...]
Můj tatínek, krásný a jednoduchý muž, jednou přivezl z Drážďan nádheru zvanou partylicht. Neschopen si toto slovo zapamatovat, říkal tomu intimsprej. Intimsprej byla sada světýlek instalovaných na garnýži. Vrazilo se to do zásuvky, a svítilo to. Barevně. Každý večer, od Mikuláše do Velikonoc. A pak vlastně celý rok. Jak já tu větu "Zapni intimsprej!" nenáviděla! [...]
ráda bych Vám jménem všech žen vysvětlila pár věcí. To, že je podle kalendáře zima, neznamená, že ženy potřebují pouze khaki parky a tlusté svetry. Většina dam totiž nepracuje v lese ani na poli, ale pod střechou, v teplotě kolem 20 stupňů. Víte, jak kouše polyester, co se tváří jako mohér, když se zapaříte v běžné pokojové [...]
Občas se mi zdá, že život je tak nějak šedý, plochý, občas k nepřežití. Proto se hodí sbírat do zásoby malé radosti, oblázky, které zahřejí v dlani. Třeba: vůně mandarinek v listopadu = bude Mikuláš! Je mi pět a hrozně se těším a zároveň bojím, jestli nedostanu uhlí a budu umět básničku. Anebo: ňuchňací župan, který mě zachrání [...]
Paradoxa 