…protože nikdy nevíš, odkud to na tebe skočí.
Dnes ráno nádherně sněžilo. V naprostém bezvětří padaly obrovské vločky a pomalu se ve spirálách snášely k zemi. Když obrátíte tvář k nebi, natáhnete krk a vypláznete jazyk... V takové chvíli si vždycky vzpomenu na postřekovské husy a jejich čekání na bůty. Znáte? Neznáte...? Tak to musíme napravit. Postřekov je chodská vesnice, která se kromě mnoha [...]
Můj tatínek, krásný a jednoduchý muž, jednou přivezl z Drážďan nádheru zvanou partylicht. Neschopen si toto slovo zapamatovat, říkal tomu intimsprej. Intimsprej byla sada světýlek instalovaných na garnýži. Vrazilo se to do zásuvky, a svítilo to. Barevně. Každý večer, od Mikuláše do Velikonoc. A pak vlastně celý rok. Jak já tu větu "Zapni intimsprej!" nenáviděla! [...]
Občas se mi zdá, že život je tak nějak šedý, plochý, občas k nepřežití. Proto se hodí sbírat do zásoby malé radosti, oblázky, které zahřejí v dlani. Třeba: vůně mandarinek v listopadu = bude Mikuláš! Je mi pět a hrozně se těším a zároveň bojím, jestli nedostanu uhlí a budu umět básničku. Anebo: ňuchňací župan, který mě zachrání [...]
Paradoxa 