Cestuju ráda, ergo často. Nejnapínavější fáze je balení (každá žena zná). Muži o tohle napětí přicházejí; často mají
seznamy a) léto, b) zima, které věsměs obsahují univerzální eintopf sbalitelný dle příručky do 7 kilo (bez ohledu na délku pobytu a účel cesty):
- trenky
- trička
- mikina
- bunda
- šortky
- džíny
- fusky
- sandále (inu, Brno)
- něco jako tenisky
- kartáček, pasta, v lepším případě deodorant a hřeben (a nějaké ty propriety pro případné vyražení).
Ale dáma určité úrovně nemůže cestovat jako hobo, její zavazadlo musí reflektovat všechny možné příležitosti, od výstupu na sedmitisícovku po ples u královny. Mezitím pár schůzek, mazlení s hrochem, návštěva divadelního představení, jóga v parku a pivo na stojáka. Když přičtete haluxy, bolavá bedra (= 5 párů bot minimálně, ortézy, náplasti) a potřebu malovat obličej na xift a pečovat o kvalitu vlasů a celulitidní pokožky (nikdy nevíte, jakou částí těla budete potřebovat dělat dojem), pod 25 kilo na týden se nedostanete.
Já začínám metodou „tohle by se mohlo hodit“ do prádelního koše, a pak třídím dle velikosti zavazadla. Ta se odvíjí od metody přepravy. Třídění je několikadenní proces a zahrnuje mnohé zvažování, revizi rozhodnutí, kombinatoriku a teorii her. Za ty roky cizelování by jeden myslel, že tahle metoda je spolehlivá, k výsledku (použiju všechno, a nic mi nechybí) vedoucí. A co myslíte? Není. Zcela jistě není.
Posledních osm dní jsem strávila na cestách: Praha – Nový Jičín – Ostrava – Karvinná – Oswiencim- Cziesin/Těšín – Brno – Praha.
Vedle dlouhých přesunů (zvlášť mezi oběma Těšíny je to zábavné), program zahrnoval mj. Colours of Ostrava, Auschwitz-Birkenau, zkrácenou exkurzi Brnem, 4 pracovní dny, nepočítaně porad a několik konfliktů, film Oppenheimer, teploty 15 – 35, déšť, vítr, úvahy o talentu lidstva vymýšlet další a další metody zabíjení, hotel mezi 3 rychlostními silnicemi (inu, Brno), a drbání milionu psů.
Když k tomu přičtete vrozenou citlivost a citalec zapomenutý doma, zjistíte, že to, co zrovna máte na sobě, je důležité jen na škále smrdí/nesmrdí, zima/vedro. sedí/tlačí. Jestli Vám hadry to k sobě ladí barevně, střihem a siluetou, je šumák. Sebevytuněnější outfit vám od deprese, úzkosti ze zhůvěřilosti lidstva nebo pocitu vlastní nesmyslnosti nepomůže.
Ale lidi, ti jsou důležití. Takoví ti, co vám pošlou zprávu „Kde jsi? Jsi ok?“. Lidi, kteří mají zájem o svět a život (a o vás), lidi s nimiž je vám dobře, kteří vás inspirují.
Ne, nikdy nezbavím obsese, že doplňky musí dokonale ladit s oblečením a obuví, že jeden odstín
tyrkysové se může tlouct s jiným tak, že máte chuť se hodit rybám. A ne, stříbro fakt nejde se zlatem dohromady… Ale řeknu vám, že nebýt Oldy, Ondry, Nikči, Vojty, Andy (name them…), zabijete se rovnou.
P.S.: Ale stejně, neexistuje situace, kdy by estetický zevnějšek nezlepšil zážitek okolí. Berte to v úvahu, prosím.
P.P.S.: Tělové legíny, crop topy a mrkváče vel. XXL, plísňové džíny, zašedlé podprsenky trčící z „bodýček“… to fakt
bolí, moc bolí!
P.P.S.: @TomasKocko je boží! Toho si dejte!
————–
Paradoxa 