Jela jsem na otočku do moravské metropole (je to vůbec metropole, když to nemá metro?). Mé zaostření v čase není nejpreciznější, takže jsem vyrazila tak tak, a ani plyn na podlaze se nezasloužil o včasný příjezd na důležitou schůzku. On by se tedy zasloužil, ale závody tahačů a má nejoblíbenější Žabovřeská („Velký okruh bude!“ Kdy, ptám se, kdy???) mu do toho hodily vidle.
Z nervozity jsem ještě špatně odbočila, a po několikahodinovém letu na Vídeň přistála nedaleko Varšavy… totiž po několika kilometrech jsem dokázala výlet na Svitavy ukončit a otočit to zpět na Královo Pole. Pak ještě drobná přetlačovaná se šalinou č. 12 a hoplá na jediné relativně akceptovatelné parkovací místo. No ano, byl to obrubník a trávník, ale byla jsem v tísni!
Při vystupování z vozu jsem zapadla svými podpatky do bahna. To jsem ale oklepala energickou chůzí a vnitřním chvěním. Jednání proběhlo, pak ještě jedno a hurá zpět do vozu. Tradá do Prahy se ovšem nekonalo. Při zařazení zpátečky vybuchl gejzír bahna, při pokusu popojet vpřed byl bahenní efekt skoro stejný. Že by botička? Zlobit bych se opravdu nemohla. Ne ne, botička nebyla, jen bahno. Do něhož jsem Adinu (má oktávka), úspěšně zahrabala. Dámička z Prahy v šatečkách a kozačkách chvilku bezradně běhala kol vozu, a pak si sedla. Nic nevymyslela. No nic, třeba se něco stane.
A stalo. Kde se vzal, tu se vzal odvážný gentleman, který se jal tlačit uvízlý vůz. Nestačil na to, ale přidali se dva další. Tlačili, naznačovali mi, kam mám točit volantem a kterým směrem vyrazit. Se zářivým úsměvem jsem zařadila zpátečku …a všechny je ohodila. A oni nepřestali tlačit! Jak říkám, zázrak!
Tímto se omlouvám všem zúčastněným, a oněm mužům činu posílám písničku dle výběru 
#brno #gentlemen #zazrak #miracolo #miracle #bahno
Paradoxa 