O vztahu Brno-Praha/Praha-Brno existuje spousta (většinou blbých) vtipů. Mé zatím spíše ojedinělé zážitky spojené s Brnem donedávna obsahovaly pouze Invexu (narážky na věk si vyprošuju!), jednoho málem vlakem přejetého žurnalistu (inu, nádraží do zatáčky, výpravčí nemůže vidět za roh, že?) a člověka, který mi v Bistru Franz objednal sodovku, abych už konečně přestala hýkat. Vlastně, když o tom tak přemýšlím… možná už tohle by stačilo?
Ale nestačí. Od května jezdím do zatáčky před Vídní či moravského Manchesteru (dle libosti) každý týden a trávím tam víc a víc času. A ač kovaná Pražanda, začínám se do Brna zamilovávat. Choulostivý Pražák by #šak neměl do města Špilberku, Mendel, Goldflama, Četnických humoresek a dalších nevysvětlitelných jevů vyrazit nepřipraven. Zkrátka #kdojepripravenneniprekvapen“. I když v tomhle případě…
Začneme zlehoulinka – rysy podobnými
- Stejné časové pásmo i klima. Představte Prahu a pro jistotu přidejte 2-3 stupně teploty a přičtěte několik hodin, dle rychlosti postupu fronty vysokého tlaku ze západu.
- Nesmyslná silniční síť, práce na silnici, zácpy. Pokud chcete do Brna dorazit z Prahy včas na schůzku v 10,00, vyrazte v 7,00. Ne kvůli D1, ale kvůli zácpám v jihomoravské metropoli. Na druhou stranu, právě zácpy a rozkopané ulice dodávají Pražákovi pocit (nasraného) bezpečí. Ale Brno má něco něco navíc! Třeba tři pruhy zúžené do jednoho v jednom místě, nad nímž visí billboard „Velký okruh bude!“. Nebo – chcete z dálnice odbočit vpravo k hotelu? Musíte do nejlevějšího pruhu, a odtud přes most a vééééélkou motýlí smyčkou a následným kruhákem se tam, v případě hodně vyvinutého orientačního smyslu, čtvrtou odbočkou dostanete. Ale možná radši pojedete na Olomouc, to je rovně. A je tam taky hezky.
(P.S.: Vlakem je to taky fajn, jen to teď jezdí kapku déle, neb je výluka na trati Adamov – Brno. Tak si holt prohlédnete Tišnov a Kuřim. Cesta do Brna bývá na čas, z Brna si klidně dejte kafe/pivo/masáž navíc, neb vlaky mívají 20 – xx´ zpozdění. A pokud můžete, vyberte si vlak nikoli z Budapešti.)
- Lužánky aka místní Stromovka. Tenhle městský park založený podnikatelem Karlem Offermanem v polovině 19. st. je krásný. Lidi tam tančí, cvičí jógu, posilují hakisakují a frisbeeují, venčí psy…a hlavně krásně zevlují. Skoro by se chtělo říct, že v tom jsou lepší než Pražáci.
Drobné rozdíly aneb Dobře vědět
- Lidé. Ano, i tady žijí. A mluví česky, tedy v místním nářečí, kterému ne vždy rozumíte. Ale z intonace většinou pochopíte, o co jim jde. Taky reagují trochu pomaleji, než jste zvyklí. Ale reagují! Jsou prostě rozšafnější. Stačí vyčkat. A bacha, může se vám stát, že při návštěvě Alberta vám podrží dveře (!) senior v typickém převleku (šortky, vytahané tričko a taška na kolečkách) se slovy „Dáma má přece přednost!“. Tak ať vám to neutrhne hercnu!
- Historie. Tudy šla historie trochu jinak. Turci, Švédi, blízkost Vídně, textilnictví a převaha německého živlu. Pro (částečné) pochopení doporučuju knihu Kateřiny Tučkové „Fabrika“. Heslo „Karl Offermann rulez!“
- Orientace v prostoru. Pokud – tak jako já – nejraději poznáváte města jako chodec, poháněni sebejistotou, že se jednoduše zorientujete podle vnitřního kompasu nebo jasného uličního značení, zapomeňte. Kompas narazí na nejbližší masu betonu v podobě výpadovky k nějaké obskurní místní čtvrti (o čtvrtích a jejich názvech někdy příště). A žádné velké cedule na každém rohu. Ale označení ulice najdete na čísle popisném (červené), čtvrť na identifikačním (modrém). (Nebo obráceně, tohle mi nikdy nešlo.) Kažopádně doporučuju tenhle článek. Jasně, existují Mapy CZ nebo Google, Waze… ale tohle město má nějaké fluidum, a tyhle apky tu nějak vynechávají. Na druhou stranu, domorodci jsou tu laska a pomůžou. Jen na ně nesmíte spěchat.
- MHD. Nemají tu metro. Zato mají orloj, na němž byste čas hledali marně, a trolejbusy. Taky busy, šaliny (= tramvaje) a taxíky. Nicméně přesun z jednoho konce města na druhé trvá poněkud déle – frekvence spojů tak úplně neodpovídá přehledům. Ale nevadí, my, co víme, jak čeká na autobus Mongol ve stepi nedaleko Ulánbátaru (dlouho, a výsledek není zaručen), umíme nasadit malásanu čili jógový dřep i na zastávce v Brně. Na druhou stranu, pokud máte šéfa lpícího na dochvilnosti, zažijete nejednu pernou chvilku. Tak s tím počítejte.
- Obchody a otvírací doba. Mají tu obchody, nebojte. I takové co znáte. Jen holt zavírají dřív, než jste zvyklí. Upozornění zvláště pro dámy: hadříky nakoupíte max do 19,00. Výjimku představuje #Vaňkovka. Ale potraviny si opatříte 24/7, nebojte. A kdybyste už byli úplně zoufalí, zamiřte k nádraží, tam najdete pomoc. A taky u domorodců (nápomocní, laskaví, viz výš).
O překvapeních a rozdílech zásadních zase příště. Zdarec!
Paradoxa 