Když se řekne rituál, mnozí si představí divochy křepčící kolem kůlu s obětinou. Něco, co se nás, moderních lidí netýká. Co mě se týče, čím jsem starší, tím víc častěji se přistihuju, jak si rituály pěstuju. Malé, menší, nejmensí…ale rituály. A běda, že byste mi na ně sáhli!
Třeba v poslední době jsem si vypěstovala závislost na ranním rituálu „voda s citronem – káva – poslech četby na pokračování“. Dávám si budík o půl hodiny napřed (což ve chvíli, kdy v 8,00 musíte být u soustruhu, znamená 5 – 5,30), vykotím se z postele, pes mě věrně sleduje, neb čeká svůj první piškot, postavím konvici s vodou, nasypu do cafetiery kávu „pomeranč s kořením“, jdu si vyčistit zuby . Mezitím to na plotně bublá a dobublá. Pak se si dám na ranní (mám ještě večerní) tácek ubrousek s odpovídajícím (jarním) motivem, svůj oblíbený otlučený ranní Maříž hrníček a sklenici s horkou vodou a citronem…a zalezu znova do postele. Pes mě věrně sleduje neb čeká další piškot nebo ještě líp, javorovou sušenku (došly, klatě!). Na telefonu najdu MujRozhlas a pleju…posledních 10 dní Čarostřelce od Jana Horníčka v podání Martina Pechláta (je to boží, poslouchejte, než to smažou!).., a luštím sudoku. Pak doluštím, doposlouchám, vstanu, obléknu se (oblečení připraveno od včerejška, jen aby se – proboha – nezměnilo počasí, to by se to celé rozhodilo!) a den může začít.
A další rituál začíná v půlce noci. To se probudím, z hodinek zjistím, že je 1:30, rozsvítím a jdu si nalít půl plechovky plzně do speciální sklenice. Do plechovky dám lžičku (aby nevyprchal zbytek) a jdu do zpátky do postele. Otevřu knihu, uklidním psa, napiju se piva…a už za hodinu (nebo dvě…tři) spím.
Rituálem se mi za poslední korona rok staly hodiny jógy. Neděle 18, úterý a čtvrtek 19. Vyklidit obývák, natáhnout podložku, nainstalovat lampu (už před časem se mi samým stěhováním rozpadla, ale když ji obvážu, chvilku ještě vydrží), odklidit Frodovy plyšáky, nastavit kameru, pustit Zoom…
A pak Spolek krásné literatury, neděle 20,00 a úterý 20,30…
A ještě výletnický klub, sobota (u katrastru, kde jinde?)…
Blíží se Velikonoce. Moje máti, dej jí pámbu nebe, vždycky touhle dobou myla okna. Nebo se mě aspoň ptala, zda už mám umyto. („Nemám, promiň, mami!“). Taťka sel ředkvičky a mrkev. Jdeme na hroby. Půda funí, ptáci rituálně řvou. Je jaro. A to je jeden velký rituál. Zaplatpámbu za to.
Paradoxa 