Situace: Ráno zaspíte. Potácíte se po bytě, snažíte se rozmrkat krátkozraké oči a zjistit, kolik je tak hodin, a sháníte něco do sebe (kávu) a na sebe.
Varianta a) Jste muž
Než se vám uvaří kafe, vyvenčíte lachtana (já nevím jak vám, ale mně se tenhle chlapáckej výraz děsně líbí:-)), vyčistíte si klektáky, vymnete ospalky a prohrábnete kštici (máte-li; jinak přeleštíte). Natáhnete šortky a tričko/kalhoty a košili, kopnete do sebe kafe a vyrazíte.
Celkový čas 00:15 hod.
Varianta b) Jste žena
Cestou kolem zrcadla zjistíte, ze vlasy se přes noc nezlepšily. Zkoušíte je učesat, testujete gel (připlácnout), suchý šampon (načechrat), gumičky, sponky, překartáčovat, přehodit pěšinku… Samozřejmě bezvýsledně. Problém je pro tuto chvíli neřešitelný, odložíte jej a jdete si uvařit kafe. (Třeba se stane nějaký zázrak?)
00:10
Zvážíte se – a propadnete beznaději. Další kilo navíc! Nene, dneska nebudete jíst!! (Samozřejmě, že kolem čtvrté odpoledne to přehodnotíte a v přehodnocování pokračujete do okamžiku, než s břichem jako balón upadnete do duchen.) S hlavou svěšenou si jdete najít něco na sebe… jeden modýlek (tlustá), druhý modýlek (tlustá a hnusná), třetí (tlustá, hnusná, barva nemožná), čtvrtý (tlustá, hnusná, barvy děsný, škrtí), vrátíte se k prvnímu…
00:48
Musíte si uvařit kafe. Druhé. To první jste někam postavila, a nemůžete si vzpomenout kam. Není čas na hrdinství: teď už je všechno jedno, důležité je najít aspoň něco, v čem můžete vyjít na ulici, aniž by zaznívaly výkřiky děsu…
Máte to! Nieje to bohvie čo, ale dá sa. Je čas si namalovat obličej na ksicht. A jéje, úplně jste zapomněla na ty vlasy, pořád hrozný…umýt! To nezabere moc času.
No, nezabralo by, kdybyste si nezamáčela to jediné vhodné oblečení a nemusela hledat další. A vyfoukat si hlavu. Ještěže jste se předtím nenamalovala.
Vystydlo vám kafe č. 2.
01:25
Další kafe už vzdáváte a zkoušíte si na obličej namalovat něco vhodného. Pochopitelně to nejde: korektor je moc světlý, zdravíčko máte jako Marfuša a pudr se vpíjí do vrásek. Když už to jakžtakž zvládnete, při závěrečném tahu řasenkou si vypíchnete oko. Začnete plakat, nejdřív reflexivně, pak doopravdy. Upoceně namalovaný obličej odtéká do kanálu…
02:00
Je to marný, je to marný, je to marný. Do zrcadla se už nedíváte, nasadíte sluneční brýle, i když je pod mrakem, a vyrážíte. Autobus vám ujede před nosem, metro doběhnete z posledních sil…a tam vás mladý muž obdařený milým, leč poněkud soucitným úsměvem pustí sednout. Na sedadlo pro invalidy.
Přeju i vám pěkný den.
Paradoxa 