Můj synek má v práci kolegy Klause, Klose a Klase. V životě je neviděl, rozlišuje je jen podle předmětu mailu, který mu píší.
Když si neví rady, moudří ho odkazují na Jujka, vlastním jménem Jožo Ihnačáka, anebo Pandu, který se vlastně jmenuje Standa Koza (vždycky zdraví zahulákáním „Pozdrav pandu!“). A na zvlášť zapeklité případy je tam Andrej, jinak Nguyen Thrang.
Vždycky jsem měla problém se jmény. Pamatuju si obličeje, situace, osobní zvláštnosti, vůně, způsob pohybu, siluetu, moment, kdy jsme se setkali…ale jména ne. Když se mi jen představíte, je to marný. Ale neberte si to osobně Pokud vás jméno nevystihuje, neodpovídá vaší podstatě, nezapamatuju si ho. Kdybyste byli buldok a jmenovali se Bruno, Hitchcock nebo Winston, věděla bych. Ale Karel Novák nebo Anežka Kolářová? Marný, marný, marný.
Ale budu vědět, jak podáváte ruku, co děláte, jak moc si věříte nebo jaké máte koníčky. Budu vědět, kdo jste.
Prostě, Gertruda i William měli pravdu: Růže je růže je růže… a co růží zvou, i zváno jinak, vonělo by stejně.
Paradoxa 