Včera byl den rádia, dnes den lásek všelijakých. Tak se mi to spojilo a došlo mi, že láfkou mého života je rozhlas.
Bylo jsem osamělé děcko analogového věku. Žádné babičky, dědové, sourozenci… rodiče oba pracující a s vlastními zájmy. Když je vám šest, a jste doma sami, třeba nemocní, tak se bojíte všech zvuků, které se ozývají v bytě. Já se bála bubáků, které jsem vyšťouchávala smetákem zpod postele. Tedy, když jsem měla odvahu. Když ne, pouštěla jsem si rádio, abych žádné zvuky neslyšela. Poslouchala jsem Hvězdu, Prahu a sem tam Vltavu, a když jsem povyrostla, tak zahraniční vysílání – to bylo jak Radio Luxembourg (odmyslíme-li si častušky a Alu Pugačevu v ruských blocích).
Do dneška si pamatuju úhelné kameny anóbrž hajlajty vysílání:
6,15 tjatatadá tjamtadamtamdamtadam! Ranní tělocvik s Pavlem Belšánem, často následovaný skladbou „Už troubějí na horách jeleni“ nebo „Cikán, malý cikán“ (to by dnes neprošlo) – můj zlomyslný tatínek mi tranzistorák často přiložil na ucho, a tak mě „něžně“ budil.
9,00 Wasserstandbericht auf der Elbe heute frueh um 7 Uhr…a taky tlak plynu, a odběrový stupeň elektřiny. To byla krušná chvilka, monotónní děsivý hlas….
…pak nějaké řeči o výnosu cukrovky, vytěžených metrácích uhlí a kalené oceli, proložené hudbou od Vlacha po Bartošovou.
Po zprávách ve 12,00 polední koncert. To měla tlustá holčička pré – i s angínou hopkala po bytě na Schumanna, Dvořáka, Beethovena, Smetanu, Prokofjeva, Mendelsonna i Bartholdiho. Díky tomuhle programu mám slušný přehled o ruské hudbě – Kartíny z vystávky i Magúčaja kúčka…a tak.
13,00 Vysílání pro zemědělce. To byla opravdu zkouška.
14,00 Domino na Praze/Hrajeme první směně na Hvězdě. Když první bylo moc dětinský, přišlo na řadu dospělácké medley dechovky a zpráv.
Pak už většinou někdo přišel nebo jsem šla do baletu.
Když ne, neminulo mě S mikrofonem za fotbalem nebo hokejem. Ale Gabáni byl vždycky super:-)
19,00 Hajaja…
No a o víkendu jistoty všech jistot:
sobota 8,00 Meteor, 11,00 Jak se máte Vondrovi, 13,00 sobotní hra pro mládež
neděle 8,00 rozhlasová obdoba Studia Kamarád, 13,00 nedělní pohádka, a odpoledne 3×60, a to stereo…a cestou z chaty Zelená vlna Hvězdy.
Zkrátka, rozhlas tu byl pro mě vždycky, i když ne vždy s dokonalým programem. Milý, otravný, seriózní i uměřeně rozverný, zdroj informací užitečných i zcela zbytečných. Sexy nebyl ani za mák, ale který partner po takové řadě let je?
In short radio is my Valentine 😉
(P.S.: Pro a proti na Plusu, Ranní mozaika, Polední zprávy, Artcafé, večerní četba, Meteor, sobotní hra, nedělní Toulky českou minulostí a pohádka…miluju jistoty!)
Paradoxa 