Malé radosti I.

Občas se mi zdá, že život je tak nějak šedý, plochý, občas k nepřežití. Proto se hodí sbírat do zásoby malé radosti, oblázky, které zahřejí v dlani. Třeba: vůně mandarinek v listopadu = bude Mikuláš! Je mi pět a hrozně se těším a zároveň bojím, jestli nedostanu uhlí a budu umět básničku. Anebo: ňuchňací župan, který mě zachrání vždycky, když se cítím nejopuštěnější na celém světě. Další: závěj žlutých javorových listů pod noblesním stromem; listy se třepotají něžně v podzimním větru, strom se tváří jako přistižená milenka v negližé. Nebo: stařičký a normálně nerudný pes kyselé sousedky, který se stane štěnětem, když na něj začnete žvatlat, jaký je otomilý psík. Kniha, která píše o citech tak, že je cítíte, a nemusíte se za to stydět. Dobře vypečená husa s domácími lokšemi. Bezchybně otočená pirueta do velkého dégagé (nebo bojovník II, nebo skvěle nahraný balón smečařovi na kůl). Laskavý pohled někoho neznámého v metru… Lidé, bděte, a sbírejte!